Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad v?bec nepohybují. Jenom tak klidn? levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasn? zá?í a na obloze byste od východu k západu hledali mrá?ek marn?, balónky p?sobí jako jakási fata morgána uprost?ed poušt?. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasn? modrá obloha a t?i k?iklav? barevné pou?ové balónky, které se tém?? nepozorovateln? pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla syt? zelenkavá tráva, ale t?eba suchá silnice ?i beton, možná by bylo vid?t jejich barevné stíny – to jak p?es polopr?svitné barevné balónky prochází ostré slune?ní paprsky.
Jenže kv?li všudy p?ítomné tráv? jsou stíny balónk? sotva vid?t, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvid?t tak balónky náhodný kolemjdoucí, jist? by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si vícemén? drží výšku a ani do stran se p?íliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skute?n? je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jist? vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky p?sobí zcela nezajímav?.